Winter Blossoms
Under a frosty blanket,
Buds are budding
Which will bloom
Into pearly white petals-
That defy the rule of Snow,
Yet add to her beauty.
They are inseparable.
Truly meant to delight the world.
To bless the lucky passer-by
To warm the Soul with a smile.
Even when Winter has passed
And Spring is arrived,
Beauty shines the brightest
In uncertain times.
Life is delicate, handle with love.
<3
penned down
Sunday, June 7, 2009
-4:29 PM
Hello-Ahoj.
This is Luce the Bruce blogging again. From a new country, a different land.
Interesting.
Fascinating.
Reminiscing.
And I'm talking nonsense. Hahaha. Psychotic.
To je parodie, tuto. Zase nevím co dřív, potřebuju si urovnat myšlenky v hlavě. Look at the big picture. Vím, že jsem dost choosy, ale ve volbě partnera je to životně důležitý!!! Musím se s nim cítit dobře, že si opravdu rozumíme. Že to spěje k n'áké budoucnosti, nemám zájem o krátké románky které jenom nahlodají srdíčko. Kurník.
Možná je dobro brát věci s troškou nadhledu. Jsem pěkná holka, takže kluci se o mně logicky budou zajímat. Mám ideály. Svůj preferovaný způsob života, spojený se sportem a přírodou. Jsem vzdělaná, chci to někam dotáhnout. Mám tu luxury si trochu vybírat, zvlášt' až začnu chodit v říjnu do školy. Tam se určitě nepochybně setkám také se zajímavými kluky, kteří to někam dotáhnou. Hmm.
Toto všechno je úvaha na téma- kluk. Jaký by asi tak měl být a nebýt.
Jestli se mám řídit podle srdce nebo rozumu. Tak moc bych chtěla poznat opravdovou lásku! Možná bych měla allow more time na to aby se vztah rozvíjel. Ale zase něco deep down mi říká, že to neni vono. Že mi na tom vztahu kdesi něco vadí. Předsudky? Obava z mlčenlivosti? Naprostě rozdílné pohledy na svět? (ted' jsem si uvědomila, že takto si docela dobře procvičuju český sloh:))
Někteří říkají, že láska je slepá. Že si nevybírá. Prostě udeří, a je vymalováno. Tot'.
Tak to asi nebude láska na první pohled, já to všechno zvažuju podruhé, potřetí, a popadesáté. Dokola dokola dokolečka. Round and round on the roundabout. Hah.
Maybe I think too much? Proč nenechat události plynout? Právě proto, že chci aby mi všechno do puntíku sedlo. Aby to bylo osudový. Aby to nemělo ten všudypřítomnej háček. Je to ale vůbec možný, aby to tak bylo?
Vztahy by neměly být a chore. Měly by být plné radosti a porozumnění, když se dva lidé setkají. Taky by ale neměly být vtěsnány a přetvářeny, aby se vešly do malého kamrlíku. Když se nedaří, myslím, že je lepší s nima přestat a začít znovu. Asi je to tak lepší pro obě strany.
Ale, as I said, možná o tom moc přemýšlím. Maybe I think too much?
Tak čau Honzo.
<3 ??